Edita Hloušková si z posledního Mistrovství České republiky odvezla historicky nejvyšší počet medailí. Rozhodli jsme se ji proto vyzpovídat v rozhovoru, ve kterém nám prozradila, která medaile pro ni znamená nejvíce nebo jak po náročných závodech relaxuje.

Gratuluji k úžasnému úspěchu! Jaký je to pocit přivézt si domů 12 medailí?

Je to opravdu úžasný pocit. Takový velký počet medailí jsem vůbec nečekala, zvlášť když jsem z mistrovství obvykle přivezla jen kolem čtyř medailí.


Které z těchto medailí si vážíte nejvíce a proč?

Všech medailí si cením přibližně stejně, ale medaile z mých hlavních disciplín, jako jsou 200 m znak nebo 100 m znak, pro mě mají přece jen o něco větší význam. Naopak třeba medaile ze 100 m polohového závodu, který často neplavu a tolik se na něj nesoustředím, má pro mě jiný rozměr. Velkou radost mám také ze stříbra na 200 m motýl, protože závod mi skvěle sedl – z krajní dráhy se mi podařilo vybojovat druhé místo. A obrovskou radost mi udělalo i stříbro na 200 m polohového závodu, kde jsem si výrazně vylepšila osobní rekord a zároveň překonala kladenský rekord.


Co pro vás tento úspěch znamená v kontextu vaší kariéry?

Je to pro mě obrovská motivace do příštího mistrovství. Nejde ani tak o to, přivézt co nejvíce medailí, ale spíše co nejvíce zlatých.


Jak důležitou roli hraje psychická příprava v takto náročných závodech?

Psychika je klíčová nejen během závodů, ale také při trénincích, ve škole a v dalších oblastech života. Proto ji zahrnuji jako důležitou součást své přípravy.


Co vás původně přivedlo k plavání a kdo vás nejvíce podporoval na začátku vaší kariéry?

Mým úplně prvním sportem byly akvabely, kterým jsem se začala věnovat asi v osmi nebo devíti letech. Inspirovala mě tehdy vystoupení, která jsem viděla v televizi, a chtěla jsem umět to, co předváděly akvabely. Mamka mě proto přihlásila do plavecké školy Medúza na Kladně. U akvabel jsem ale dlouho nezůstala – měla jsem jen jedno vystoupení a poté jsem přešla na závodní plavání do KSP Kladno, kde plavu dodnes. Největší podporu jsem od začátku měla od rodičů. Nikdy mě do ničeho nenutili, a nejdůležitější pro mě bylo, že jsem si plavání sama vybrala, chtěla se mu věnovat a neustále se v něm zlepšovat.


Máte už vyhlédnuté další závody nebo cíle, na které se budete soustředit?

Nejbližší závod, na který se teď soustředím, je MČR družstev. Loni jsme s holkami skončily na 6. místě v 1. lize. Letos bychom chtěly zabojovat o umístění na vyšších příčkách.


Je nějaký sen, kterého byste chtěla ve své plavecké kariéře dosáhnout?

Abych byla upřímná, o svých snech nerada mluvím. Není to proto, že by to bylo něco osobního, spíše si zatím nechci stanovovat příliš velké cíle, protože by mě případné zklamání mohlo zbytečně demotivovat.


Jak relaxujete po náročných závodech nebo trénincích?

Většinu času trávím doma s rodinou, koukám na filmy a také ráda tvořím. Vyrábím například různé náramky nebo náhrdelníky, které pak daruji nebo nosím sama. Kromě toho mě baví malování a své výtvory si věším na zeď v pokoji.


Máte nějaký rituál nebo zvyklost před důležitými závody?

Žádný rituál nemám. Samozřejmě se rozcvičím, zajdu za trenérkou a potom mířím na start. Všímám si, že mnoho plavců poslouchá před startem hudbu a sluchátka si sundávají až u startovních bloků. To bych ale asi nezvládla, protože před závodem se potřebuji soustředit na bazén a na dění kolem sebe. Hudbu si však ráda poslechnu během rozcvičky nebo ve chvílích, kdy zrovna nezávodím.


Jakou roli hrají vaši trenéři a tým v dosažení vašich úspěchů?

Stejně jako psychika, i týmová podpora hraje obrovskou roli. Mám to štěstí, že v naší tréninkové skupině máme skvělou partu lidí, kteří jsou kamarádi nejen na bazéně, ale i mimo něj. Když je čas, často se domluvíme na společném výletu. Mít touhu dělat sport a zároveň mít dobrého trenéra a podporující skupinu je podle mě jednou z nejdůležitějších věcí.