Anna Alešová může své vystoupení na posledním Mistrovství České republiky považovat za mimořádně úspěšné. Z brněnského bazénu si domů odvezla celkem 4 medaile.

Co pro vás znamená zisk titulu mistryně ČR v kategorii juniorů i OPEN? Jaký byl váš pocit po doplavání?

Splněný sen a zároveň důkaz, že pokud do tréninku vložím maximum a sportu obětuji vše, odměna se dříve či později dostaví. Sport je v tomto ohledu spravedlivý. Po doplavání mě zaplavila vlna emocí – cítila jsem obrovskou vděčnost a nepopsatelné štěstí.


Byl tento závod něčím specifický? Měla jste třeba jinou taktiku nebo jste se cítila v něčem výjimečně dobře?

Nebyl, do každého závodu dávám maximum a tentokrát všechno do sebe perfektně zapadlo.


Kdo je váš největší soupeř nebo motivace v české plavecké scéně?

Mým největším soupeřem jsem já sama. Soustředím se na svůj výkon a vždy se snažím nejprve překonat své vlastní limity, než porazit ostatní.


Jak vypadá váš běžný tréninkový den? Kolik času trávíte ve vodě a kolik suchou přípravou?

Můj typický tréninkový den začíná ranním tréninkem od 6 do 7 hodin. Poté vyrážím do školy, přičemž některé dny zařazuji i dopolední trénink mezi vyučováním. Po škole mě čeká dvouhodinový odpolední trénink ve vodě a jednou až dvakrát týdně také posilovna. Večer po tréninku se věnuji regeneraci.


Měla jste v přípravě na tento šampionát nějaký zlomový okamžik nebo náročné období?

Ano, a bylo jich víc než dost. Náročné chvíle jsou nevyhnutelné. Nebudu lhát – když se po tréninku vrátím domů v osm večer a vidím vše, co bych se ještě měla učit nebo udělat, rozhodně nejsem plná energie a nadšení. Těžké momenty zažívám i ve vodě, kde bojuji především sama se sebou a se svým psychickým nastavením. Důležité je si uvědomit, že i tohle je součást cesty. Paradoxně si právě na tyto okamžiky vzpomenu ve chvíli vítězství. Tehdy si poděkuji za to, že jsem nikdy nevzdala, vždy se zvedla a šla dál.


Jak jste se vůbec dostala k plavání? Co vás k tomu přivedlo?

Na plavání jsem chodila už jako malá, protože rodiče chtěli, abych se naučila dobře plavat. Dodnes si ale pamatuji, jak jsem jednoho dne přišla za mamkou a řekla jí, že mě plavání baví a chtěla bych se mu věnovat víc. A tak jsem se ocitla na kladenském bazénu – a zůstala tam dodnes.


Jaké byly vaše první krůčky na závodní úrovni? Pamatujete si nějaký okamžik, kdy jste si řekla, že tohle chcete dělat naplno?

Rozhodnutí věnovat se plavání naplno padlo už na mém prvním tréninku a od té doby jsem o tom nikdy nepochybovala. Své první závody si pamatuji – konaly se v Kralupech nad Vltavou, bylo mi asi sedm let a upřímně, tehdy jsem vůbec netušila, co mě čeká. Naštěstí mi starší kamarádi vše ukázali, postupně jsem si zvykla a dnes už je to pro mě naprostá samozřejmost.


Jak důležitý je pro vás tým – trenér, rodina, přátelé?

Obrovsky! Bez nich by to nešlo. Moji rodiče mě neuvěřitelně podporují a jsem jim za to nesmírně vděčná. Na bazéně máme výjimečný kolektiv – už to dávno nejsou jen kamarádi, ale moje druhá rodina, kterou bych za nic na světě nevyměnila. Stejně tak si nesmírně vážím své trenérky. I když ji během náročných tréninků občas v duchu proklínám, vím, že to všechno dělá pro nás, a mám ji moc ráda.


Máte nějaký dlouhodobý cíl, třeba olympiádu nebo světový rekord?

Nemám konkrétní dlouhodobé cíle. Nerada si něco plánuji a obecně nemám tendenci příliš přemýšlet dopředu. Možná to bude znít vtipně, ale plavu především proto, že mě to baví a dělá mě to šťastnou. Spíš bych řekla, že trénuju a nechávám se překvapit, kam mě voda zavede. Vím jen, že teď mě plavání naplňuje, a pokud přestane, půjde cesta dál. Ale myslím, že to v dohledné době rozhodně nehrozí.


Kdo je vaším sportovním vzorem, ať už v plavání nebo mimo něj?

V tomto ohledu jsem asi trochu jiná, ale nemám žádný konkrétní vzor. Ať už v bazénu, nebo mimo něj, soustředím se především na sebe a k motivaci mi spíše pomáhají jiné věci.


Můžete nám prozradit, které to jsou?

To bych si nechala pro sebe. (smích)


Co ráda děláte ve volném čase, když zrovna nejste v bazénu?

Ve volném čase (a že ho není mnoho) ráda čtu, protože je to pro mě únik od reality a pomáhá mi na chvíli se soustředit na věci mimo bazén. Také si moc ráda poslouchám podcasty, například Opravdové zločiny.


Je něco, co byste vzkázala mladým plavcům, kteří teprve začínají?

Jděte do toho! Pokud vás to baví, neváhejte a pusťte se do toho. Sport je nádherný a rozhodně to stojí za to.